9.9.2017 - 21.10.2017 Interpreter's Booth Tlumočnická kabina

9.9.2017
21.10.2017

Tlumočnická kabina

Výstava o dvou kapitolách. Anu Vahtra a Martin Lukač

Kurátor Piotr Sikora

 

Ignotum per ignotius

Neznámé pomocí ještě neznámějšího

 

Abych nevytvářel nějaké pochybné teorie kolem následující výstavy, chci zde konstatovat, že tlumočnická kabina, kterou uvádím v názvu, je banální hranatá konstrukce zbudovaná za jasným účelem jako prostor pro překladatele na konferencích nebo jiných akcích, které vyžadují simultánní překlad.

 

A umění si vyžaduje simultánní překlad, nebo, jak to vyjádřil Ranciere ve své knize Emancipated Spectator, umění je simultánním překladem, kde vztah mezi tvůrcem obsahu (aktér) a příjemcem obsahu (divák) je plynulý a prost jakékoli formy stratifikace. Otevřenost umění spočívá v tom, že tato vizuální disciplína je (s výjimkou hudby) vůbec nejabstraktnějším uměním. Skutečně tady máme většinou co do činění s poselstvím beze slov, s tvarem spíš než příběhem a s pocitem spíš než zápletkou. Překlad je nástrojem k porozumění umění. V každém případě.  

 

Představme si situaci v takové oněmělé kabině, kde se oba tlumočníci rozhodli, že si místo práce budou spolu povídat. Jejich mikrofony jsou vypnuté a my je vůbec neslyšíme. Když pozoruji jejich gesta a mimiku, stále více si uvědomuji, že to, na co se dívám, je spíš nějaké představení než dialog. Nemá to informační aspekt. Zbývá otázka, jakým jazykem spolu komunikují. S velkou pravděpodobností oběma jazyky svého dnešního pracovního dne.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Chcete-li tip, jak interpretovat následující výstavu, navrhuji zaměřit se na prostředí spíš než na jednotlivé artefakty per se.

 

V umělecké praxi Anu sledujeme, jak jsou banální předměty z prostředí kolem nás vizuálně a kontextuálně přeměněny na abstraktní obrazy a artefakty. Co bylo dříve nepovšimnutým fragmentem interiéru, stísněným zákoutím nebo jednoduchým tvarem bílé kostky, je oživeno gestem umělkyně a stává se uměleckým dílem. Tak je to jednoduché. Nebo ne zas tak docela?

 

Prostředí je reprodukováno a přeměněno na dílo umělecké abstrakce. 

Klíčová slova: animace, koncept, čistota.

 

Podobná taktika je přítomna v Martinových malbách. Abstraktní plátna už svým předurčením v bílé a sterilní kostce pouze nevisí. Navíc ještě “kontaminují” prostor kolem sebe, takže výraz těchto obrazů se šíří dál a zaplňuje galerii všemožnými druhy objektů, ať jsou to boty, sítě, dřevěné desky nebo výtisky bannerů. 

 

Abstraktní umělecké dílo ovlivňuje prostředí a mění je v environmentální instalaci.

Klíčová slova: gesto, výraz, kontaminace. 

 

Pokračování příště...

 

Interpreter’s Booth

An exhibition in two chapters by Anu Vahtra and Martin Lukač

Curated by Piotr Sikora

 

Ignotum per ignotius

The unknown by the more unknown

 

Not to create any doubtful theories around the following exhibition I wish to state that the interpreter's booth I’m referring to in the title is a banal square construction built with a clear purpose to host translators during conferences or any other events that demand simultaneous translation.

 

Art demands a simultaneous translation or as Ranciere refers to it in Emancipated Spectator, art is a simultaneous translation where the relationship between the content producer (actor) and content receiver (viewer) is fluent and free from any form of stratification. The openness of art lies in the fact that (with the exception of music) this visual discipline is the most abstract one. Indeed, what we are dealing with most of all is a message without words, a shape rather than a story and a sensation rather than a plot. Interpretation is a tool to understand art. By all means.

 

Let’s imagine a situation in a muted booth where both interpreters instead of working decide to talk to each other. Their microphones are turned off and we cannot hear them at all. Observing their gestures and mimics I become more aware that what I’m looking at now is more of a performance than a dialogue. It has no informative side. Question remains what language they use to communicate: most likely both of their working languages of the day.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

If you wish to get a tip how to read the following exhibition I’d suggest you may concentrate on the surroundings rather than the individual pieces per se.

 

In Anu’s artistic practice we follow banal objects from the environment around us being transferred visually and contextually into abstract images or artifacts. What was before an unnoticed fragment of an interior, a tight corner or a plain shape of a white cube is animated by the artist’s gesture and becomes an art piece, it’s as simple as that. Or is it really?

 

Surroundings are being reproduced and turned into an abstract piece.

Keywords: animation, concept, cleanness.

 

Similar tactics are present in Martin’s paintings. By default abstract canvasses are never just being hung inside of the white and sterile cube. Furthermore they contaminate the space around them so the expression from the paintings goes beyond the canvas and fills the gallery with all kinds of objects whether they are shoes, nets, wooden panels or banner prints. 

 

An abstract art piece affects its surroundings and turns them into an environmental installation.

Keywords: gesture, expression, contamination. 

 

To be continued...

 

2012 ©
Webdesign & SEO eStudio