19.1.2019 - 2.3.2019 Julie Béna Romana Drdová Horse and Britches

19.1.2019
2.3.2019
Julie Béna Romana Drdová

    Jsou hodné feministky a jsou zlé feministky.

    Hodný feminismus říká: pohlavní a sexuální vyjádření, obzvláště pak heteronormativní sexuální vyjádření, poškozuje ženy a přisuzuje jim roli bezduchých, podřízených sexuálních hraček.

    Zlý feminismus říká: pokud mají mít ženy ve společnosti moc a prostor, měly by mít možnost si svobodně vybrat takový druh sexu, vztahů a sexuálních fantazií, jaký jim nejlépe vyhovuje. A to platí pro všechny ženy bez rozdílu.

    Počkat!
    Nebo je to naopak?!

    Jak podotýká Linda Williams, bylo by záhodno posunout se od feministických debat a rozdílů mezi „hodným“ erotickým uměním a „zlým“ hardcorem někam dál.

    Porno není pouhou zábavou a fantazií, ale představuje jedno z mála oken, jimiž můžeme v rámci naší kultury nahlížet na sex jako takový, říká Madison Young.

    Be my horse, wear my britches!

     

    Feministické sexuální války, které se rozbujely na konci sedmdesátých let minulého století a vyvrcholily v letech osmdesátých, označují kolektivní feministickou diskuzi o širokém okruhu témat týkajících se sexuality a sexuálních aktivit. Různící se názory na sexuální záležitosti hluboce polarizovaly feministické hnutí, obzvláště pak vůdčí feministické osobnosti té doby, a feministickou diskuzi ovlivňují dodnes.

    Jedním ze zásadních témat v otázce sexuality byla pornografie. Tehdy se utvořily dva tábory: feministky bojující proti cenzuře („pro-sex“ či „sex-pozitivní“) a feministky bojující proti pornografii. Radikální feministky zdůrazňují, že pornografie dokládá a spoluutváří objektifikaci a normalizaci sexuálního násilí tím, že znázorňuje určité činnosti. Liberální feministky jsou naopak znepokojeny stigmatizací sexuálních menšin a omezeným právem si v sexu vybírat. Bez pornografie je totiž takový výběr ztížený.

    Ačkoli kritika zábavy pro dospělé dodnes zůstává součástí feministického myšlení (a v mnoha ohledech je tomu tak oprávněně), „vítězství“ v této bitvě zřejmě patří sex-pozitivním feministkám, které tak vydláždily cestu komplexnějším a náročnějším reprezentacím ženské sexuality v umění a dalších oborech.

     

    Výstava Horse & Britches sice o pornografii nehovoří explicitně, ale je silně smyslná, erotická a expresivní, co se (ženské) sexuality týče; je bezpochyby sex-pozitivní, zároveň si však uchovává kritický postoj. Obrací pozornost ke kategoriím, jako je sexuální dráždivost, objektovost či autenticita, což je obzvláště důležité.

    Podle Madison Young (která rovněž vystupuje ve filmu Julie Béna) a dalších je autenticita jedním ze základních nástrojů, jimiž je možné reformovat či alespoň obohatit oblast pornografie, která mívá tendenci vše znázorňovat uměle a přehnaně. Právě specifické mody autenticity mohou být onou kvalitou, v níž se může pornografie překrývat či potkávat s feministickým uměním. Na osobní rovině (která je v tomto smyslu nutně politická) se autenticita pojí s identitou, identita se sexualitou a sexualita s libidem. Silné vědomí autenticity pak může vyplývat z prezentování sebe samých jakožto sebe samých – ve svých tělech a se svou sexualitou, otiskujících se(ať už doslovně či metaforicky) do svého (uměleckého) díla. A pamatujme si: cílem zde není sublimace, nýbrž emancipace.

     

    Tereza Jindrová
    kurátorka výstavy

      

    Literatura:

    Prior, E., What is sex-positive feminist pornography?, Journal of Positive Sexuality, Vol. 2, 2016, 16-20.

    Sollee, K., Sex-Positive Feminist Artists to Know, Bustle, Feb. 17, 2016.

    Young, M., Authenticity and its role within feminist pornography, Porn Studies, Vol. 1, 2014, 186-188.

    Wikipedia

    Williams, L. (ed.), Porn Studies, Duke University Press Books, 2004.

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    There is a good feminist and there is a bad feminist.

    Good feminism says: sex and sexual expression, especially heteronormative sexual expression, is hurtful to women and puts them in the role of mindless, subordinate sex toys.

    Bad feminism says: women having power and space in society means allowing women, all women, to freely choose the types of sex, relationships and sex fantasies that work for them.

    Wait!
    Or is it the other way around?!

    As Linda Williams states, we have to move beyond feminist debates and distinctions between a “good” erotica and a “bad” hard core.

    Porn is not simply viewed as a form of entertainment and fantasy but is one of the only windows that we have as a culture to look into what sex looks like, says Madison Young.

    Be my horse, wear my britches!

     

    The feminist sex wars, which began percolating in the late 1970s and reached their zenith in the 1980s, refer to collective debates amongst feminists regarding a number of issues broadly relating to sexuality and sexual activity. Differences of opinion on matters of sexuality deeply polarized the feminist movement, particularly leading feminist thinkers of those times, and continue to influence debate amongst feminists to this day.

    One of the primary concerns with sexuality was the issue of pornography. Two ideological camps materialized at the time: the anti-censorship feminists (“pro-sex” or “sex-positive”), and anti-pornography feminists. Radical feminists emphasize that pornography illustrates objectification and normalization of sexual violence through presentation of specific acts. In contrast, libertarian feminists are concerned with the stigmatization of sexual minorities and the limited right to practice sexual choice that would be hindered without pornography.

    Although critiques of adult entertainment remain (of course rightfully in many cases) a part of feminist thought today, the sex-positive feminist side arguably "won" the war, which paved the way for more complex and challenging representations of female sexuality in art and beyond.

     

    The exhibition Horse & Britchesdoes not speak explicitly about pornography but is highly sensual, erotic, expressive towards (female) sexuality and with no doubts sex-positive while remaining critical. It turns attention towards such categories as sexiness, objecthood or authenticity, which is especially significant.

    According to (among others) Madison Young (who’s also starring in Julie Béna’s film), authenticity is one of the primary tools for reforming, or at least enriching the field of pornography where everything tends to be fake and exaggerated. Specific modes of authenticity can represent a quality in which feminist pornography and feminist art can overlap, or what they can have in common. On a personal level (which is, in this sense, necessarily political), authenticity is connected with identity, identity with sexuality and sexuality with libido. There is a strong sense of authenticity in presenting yourself as yourself – embodied and sexual, imprinting (literally or in a figurative sense) into your (artistic) work. And remember: the goal here is not sublimation but emancipation.

     

    Tereza Jindrová
    curator

     

    References:

    Prior, E., What is sex-positive feminist pornography?, Journal of Positive Sexuality, Vol. 2, 2016, 16-20.

    Sollee, K., Sex-Positive Feminist Artists to Know, Bustle, Feb.17, 2016.

    Young, M., Authenticity and its role within feminist pornography, Porn Studies, Vol.1, 2014, 186-188.

    Wikipedia

    Williams, L. (ed.), Porn Studies, Duke University Press Books, 2004.

     

     

     

     

     

     

     

    2012 ©
    Webdesign & SEO eStudio