8.1.2015
27.2.2015
Václav Kopecký

Václav Kopecký

Zkamenělina

 

Václav Kopecký vystavuje výstavu. Stejnojmenná výstava probíhala v létě v českobudějovickém Domě umění, divák se s ní navíc na místě v Drdova Gallery seznamuje pouze prostřednictvím různých odkazů: útlého katalogu s několika reprodukcemi, deinstalovaných fotografií a vystaveného porcelánu Antonína Tomáška. Pracuje se tu s historií konkrétní výstavy, která nejenže byla, ale současně je. Ukazuje nám situaci po dernisáži a zároveň těsně před vernisáží, když se fotografií zabývá v několika úrovních naráz. Názvem výstavy odkazuje k reprodukcím, které vytváří sama příroda, vystaveným porcelánem k reprodukovatelným odlitkům, které jsou v jistém slova smyslu originálem a kopií současně, a konečně katalogem k fotografii užívané ve formě dokumentace výstavy, která už není. Když mi Václav svůj záměr popisoval, představovala jsem si různé prázdné galerie v dějinách umění, které znám samozřejmě jen zprostředkovaně, z fotografií a z knih: např. na Yvese Kleina, který na konci padesátých let vystavil prázdno v jedné pařížské galerii,  ale také na George Brechta a jeho prezentaci Three Chair Events v Martha Jackson Gallery v New Yorku, asi proto, že výloha do ulice, tak jak je zachycena na dokumentační fotografii, možná něčím připomíná galerii Lucie Drdové. Jak je patrné, důležitou roli hrála konkrétní realizace původní myšlenky, kterou silně ovlivnil daný prostor a diváci. Právě nedokonalost finálního provedení, omezeného reálnými podmínkami, může být pro nás dnes zajímavá.  Proto je nakonec u této výstavy prázdná galerie jen jednou z úrovní výstavy, ale rozhodně ne zamýšleným výsledkem. Nemá být ambiciózním gestem, ale pouze vědomým úsilím do důsledku využívat prostředky, které jsou k dispozici.

 

Václav Kopecký vystudoval fotografii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (u Pavla Baňky) a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (u Aleksandry Vajd a Hynka Alta). Kontinuálně se zabývá fotografií nejen jako nástrojem k zrcadlení skutečnosti, ale jako fyzickou věcí, která zaplňuje prostor a mění charakter našeho pohledu. Analyzuje fotografii jako paměťové médium, s nímž se pojí specifická historie a technologie – ve svých výstavách odkazuje k uzavřenému světu, který funguje podle vlastních pravidel. Sám fotografie zpracovává klasickými postupy, jakoby se snažil nostalgii spojenou s analogovou fotografií vytěžit na maximum. O fotografickém médiu uvažuje jako o způsobu nazírání na svět, k němuž hledá různé paralely, např. v podobě nalezeného otisku, záznamu světla, usměrnění pohledu. Analogicky pracuje i s instalací výstavy, např. když pomocí světlocitlivé emulze nechává na stěnách galerie vyvstat otisk její vlastní podoby.

 

Hana Buddeus

Václav Kopecký

Petrification

 

Václav Kopecký exhibits an exhibition. An eponymous exhibition was held in the summer in the House of Art in České Budějovice; moreover, the viewers at Drdova Gallery only encounter the exhibition by means of various references: a thin catalogue with several reproductions, deinstalled photographs and exhibited china by Antonín Tomášek. Kopecký works with the history of a particular exhibition that not only has been but still is. He shows us the situation after the closing of the exhibition as well as right after the opening, dealing with photography on various levels at once. The title of the exhibition alludes to reproductions produced by nature; the exhibited china alludes to reproducible casts that represent both an original and a copy in a certain sense; and finally, the catalogue alludes to photography used to document an exhibition that is no more. When Václav described his intention to me it made me think of various empty galleries in the history of art that have been mediated to me through photographs and books; I thought of Yves Klein who exhibited emptiness in a Paris gallery in the late 1950s, of George Brecht and his presentation Three Chair Events at Martha Jackson Gallery in New York; perhaps because of the fact that the gallery window facing the street as depicted in a documentation photograph reminds me of the gallery of Lucie Drdová in some way. Obviously, the concrete realization of the original idea, which was strongly influenced by the given space as well as by the viewers, played an important role. It is the imperfection of the final realization, which is limited by real conditions, that can be interesting to us today. That is why an empty gallery is but one of the levels of the exhibition and definitely not the intended result. Rather than an ambitious gesture, it represents a deliberate effort to use the available means as thoroughly as possible.

 

Václav Kopecký studied photography at the Jan Evangelista Purkyně University in Ústí nad Labem (under Pavel Baňka) and at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague (under Aleksandra Vajd and Hynek Alt). He continuously approaches photography not only as a tool of reflection of reality but also as a physical object that fills up the space and changes our perspective. He analyses photography as a medium of memory related to a specific history and technology; in his exhibitions, he alludes to a closed world that follows its own rules. He processes his photographs by means of traditional methods as if trying to make the best of the nostalgia related to analogue photography. He considers the photographic medium as a way of perceiving the world to which he seeks various parallels, e.g.in the form of a found imprint, a record of light, a redirection of our view. He approaches the installation of the exhibition in a similar way, for instance by using a photosensitive emulsion to let the installation make its own imprint on the gallery walls.        

Hana Buddeus

2012 ©
Webdesign & SEO eStudio