4.1.2017
18.2.2017
Jan Tichý

Jan Tichý

Mříž

4.1.–18.2.2017

 

Drdova  Gallery s potěšením představuje první samostatnou výstavu Jana Tichého v České republice. Výstava Mříž je souborem jak starších, tak nových a site-specific prací, které společně dokládají Tichého uvažování o médiích, jako je fotografie, video, projekce nebo neon, a současně jsou silnou výpovědí o stavu naší společnosti a historických událostech ve velmi explicitní i abstrahující podobě.

 

Charakteristickým prvkem instalací Jana Tichého je práce s videoprojektorem, který slouží jako světelná projekce a vytváří tak fyzické a psychické prostory, ve kterých zkoumá témata ukrývání se a zapomnění, viděného a neviděného. Jeho přemýšlení o prostoru a světle se zakládá na historických, sociologických, architektonických a stejně tak uměleckých konotacích vztahujících se k výstavnímu prostoru, jeho prostorové estetice a možným politicko-společenským implikacím.

 

Architektonická koncepce výstavy proměnila členění prostoru a je založená na vzájemném propojení a prolínání se základních prvků autorovy tvorby. Divák vnímá architekturu, světlo a zvuk v různé proměně a intenzitě v každé části galerie. Fyzická přítomnost projekce mříží dovnitř prostoru za rozdílných světelných podmínek – denního a umělého světla, světelné projekce, světla neonu a veřejného osvětlení – působí odlišně v závislosti na denní době. Prvek zvuku, respektive lidské hlasy, které promlouvají z videí, dotváří celkový obraz děje, který diváka obklopuje a promlouvá k němu svou naléhavou výpovědí.

 

–––

Výstavu otvírá video Changing Chicago (County Prison), 2012. Práce je součástí série devíti videí, ve kterých Tichý zkoumá své adoptivní město. Původně byl pozván, aby reagoval na kolekci fotografií Muzea současné fotografie v Chicagu s názvem Changing Chicago z druhé poloviny 80. let, kdy tři desítky fotografů dokumentovali každodenní život tohoto města a jeho obyvatel. Tichý o čtvrtstoletí později vede s těmito tvůrci dialog a zachycuje jeho současné Chicago. Děje se tak prostřednictvím statické kamery sledující různé situace, která však nehledá jejich konkrétní a rozhodující okamžik jako Bresonova fotografie, ale naopak rozšiřuje daný moment o další čas.

 

Rozvíjející se děj určité chvíle trvající několik minut zachycuje také video ze série Pictures (2007) z nočního Tel Avivu. Městská situace je nabitá nejistým napětím, kdy není jasné, zda jsme svědky právě končícího, nebo naopak v očekávání nového děje.

 

Fotografie Landing (2011) zachycující člověka na ranveji, který pomocí světelných tyčí naviguje letadlo, je personifikovaným momentem příchodu či opouštění. Práce je prezentována na obrazovce, která je základním médiem pro digitální fotografii.

–––

Střední část galerie vznikla jako další prostor, kde okenní mříže oddělují dvě práce.  Na tabletu na podlaze spirálovitě ubíhá schodiště uprchlického tábora v Berlíně a lidé po něm vybíhají a scházejí dolů. Děj videa Lágr (2016), který byl natočen během předchozích měsíců autorova pobytu v Německu, je opět veden za hranici konkrétního momentu. Nezřetelný zvuk lidských hlasů, arabštiny, naplňuje prostor stejně jako jazyk neonu.

 

Lidský jazyk a téma současné uprchlické krize a jeho širší a historické konotace se staly námětem i dalších prací, které Tichý vytvořil pro předešlé výstavy v Berlíně a Osnabrücku. Neon ve tvaru trojúhelníku s názvem German Nature (2016) svým světlem dokládá množství jazyků více jak milionu uprchlíků na německém území.

Čtvercový bílý neon Czech Nature (2017), v okně pražské galerie, reaguje na neustálou aktualizaci slova “uprchlíci” v internetovém vyhledávači onlinové verze Lidových novin. Jeho světlo se rozsvěcuje a zhasíná podle impulsů, které dostává překladem zvuku čteného slova často negativních až nenávistných komentářů k článkům, které vyhledávač řadí za sebou.

Název díla odkazuje k neonu amerického umělce Bruce Naumana Human Nature /Life Death (1983), který byl nainstalován do okna Kulturního centra v Chicagu v 90. letech.  Tichý původně před německým a českým neonem vytvořil kruhové Chicago Nature (after Nauman), 2014 a New York Nature (after Nauman), 2016, které reagují na lokální policejní vysílání.  Pražský neon jako jediný, oproti svým předchůdcům, funguje na obě strany. Fyzicky naplňuje jak galerijní, tak veřejný prostor v závislosti na změně denního světla. S přibývajícím časem intenzita světelných pulzů zesiluje do té míry, že ji nemůžeme snést.

 

–––

Site-specific Installation no. 33 (2017)aktivuje prostor světelnou projekcí. Všechna okna v zadní části galerie jsou zatemněna. Světlo projektoru prochází tmavým prostorem a moduluje jej skrze reflexe okenních tabulí a mříží; sleduje tvary toho, co se nachází uvnitř. Dochází k dekompozici digitálního světla. Prostor, čas a pohyb se podmiňují navzájem a vytváří singularitu. 

V přemýšlení o prostoru a světle Tichého lze najít konotace k odkazu české avantgardy v osobě Zdeňka Pešánka, který svými solitérními a ojedinělými díly předstihl slavnější současníky, jakými byli László Moholy-Nagy nebo Man Ray.

 

Architektonický prvek okna jak ve své fyzické, tak abstraktní rovině prochází všemi částmi výstavy. Okno se stává prostředkem vyjádření toho, co je tady a tam, uvnitř a venku;  prostřednictvím své funkce přivádí do prostoru nejen světlo, ale i čas.

 

Jediným galerijním osvětlením v celé výstavě je zářivka v okně kanceláře, která v tomto případě funguje jako dovětek. Video Cage (2002) doplňuje téma výstavy. Jedná se o spolupráci Tichého se skupinou etiopských Židů žijících v Izraeli. Na stěně pak visí tři fotografie, které byly pořízeny v prosinci 1989 ve východním Berlíně, kdy Tichý poprvé překročil hranice na Západ.

 

––

Jan Tichý (1974) se narodil v Praze.  V polovině 90. let studoval politické vědy na Hebrejské univerzitě a fotografii na vysoké škole Musrara v Jeruzalémě a také Bezalel akademii v Tel Avivu v Izraeli. V roce 2007 se přestěhoval do Chicaga, kde pokračoval ve studiu na School of the Art Institute of Chicago, kde v současné době pracuje jako assistant professor v ateliérech fotografie a umění a technologie.

 

Loni měl Tichý několik autorských výstav jak ve Spojených státech v SBMA v Santa Barbaře, Hyde Park Art Center v Chicagu, Fridman Gallery v New Yorku, tak v Evropě v galerii Kornfeld v Berlíně a Kunsthalle Osnabrück v Německu. V posledních letech vystavoval v řadě institucí jako Museum of Contemporary Art, Chicago; CCA Tel Aviv; Tel Aviv Museum of Art; nebo Wadsworth Atheneum Museum of Art.

 

Jeho práce jsou součástí sbírek institucí jako Museum of Modern Art, New York; The Israel Museum, Jerusalem; Magasin 3 Stockholm Konsthall; MoBY – Museum of Contemporary Art, Bat Yam a Spertus Museum, Chicago.

 

 

 

Jan Tichý

Mříž

4.1.–18.2.2017

 

 

Drdova Gallery is pleased to present the first solo exhibition of Jan Tichý in the Czech Republic. The Mříž exhibition is a collection of earlier as well as new and site-specific works that manifest Tichý’s approach to media such as photography, video, projection and neon while giving a powerful account of the state of our society and historical events in a both very explicit and abstracting form.

 

In his installations, Jan Tichý makes characteristic use of the video projector for a light projection, creating both physical and mental spaces in which he explores themes of concealment and obscurity, the seen and the unseen. His concept of space and light is based on historical, sociological, architectonic as well as artistic connotations relating to the exhibition space, its spatial aesthetic and possible socio-political implications.

 

The architectonic concept of the exhibition changed the spatial organization of the gallery and is based on the mutual interconnection and merging of the basic elements of the artist’s work. The viewers can perceive architecture, light and sound in varying transformation and intensity in each part of the gallery. The physical presence of the projection of bars (mříž) within the space in various light conditions – daylight and artificial light, light projection, neon lights and street lights – makes a different impression depending on the time of day. The element of sound, or rather human voices speaking in the videos, completes the atmosphere surrounding the viewers, giving its testimony with great urgency.

 

–––

The exhibition is opened by the video Changing Chicago (County Prison), 2012. The work is part of a series of nine videos in which Tichý explores his adoptive city. He was originally invited to react to the collection of photographs of the Museum of Contemporary Photography in Chicago entitled Changing Chicago from the second half of the 1980s; back then, three dozen photographers documented the everyday life of the city and its citizens. A quarter of a century later, Tichý holds a dialog with these artists, capturing his contemporary Chicago. He does so using a static camera observing various situations; however, unlike Breson’s photography which looks for a particular decisive moment, he rather extends the given moment by giving it more time.

 

The video from the series Pictures (2007) from night-time Tel Aviv, too, captures the development of a certain moment lasting several minutes. The city situation is charged with uncertain suspense, as it is not clear whether we are witnessing an event that has just come to an end or expecting something new to begin.

 

The photograph Landing (2011), capturing a man on the runway navigating an airplane by means of light rods, is a personified moment of arrival or departure. The work is presented on a screen which is an essential medium of digital photography.

 

–––

In the central part of the gallery, a space was created where two works are separated by window bars (mříž). On a tablet on the floor, the staircase of a refugee camp in Berlin is spiraling and people are going up and down. The events captured in the video Lágr (2016), made in the course of the past months when the artist was in Germany, again take place beyond a particular moment. The indistinct sound of human voices, in Arabic, fills the space just like the language of the neon light.

 

Human language and the current refugee crisis with its wider and historical connotations have become the subject of other works created by Tichý for his previous exhibitions in Berlin and Osnabrück. The triangle-shaped neon piece entitled German Nature (2016) shows the multitude of languages of more than a million refugees in the German territory.

The square-shaped white neon piece Czech Nature (2017), placed in the window of a Prague gallery, reacts to the constant update of the word “refugees” in the search engine of the online version of a local daily. Its light goes on and off according to the impulses it receives from the translation of the read words of often negative or even hateful article comments juxtaposed by the search engine.

The work’s title alludes to the neon of American artist Bruce Nauman Human Nature / Life Death (1983) installed in the window of the Chicago Cultural Center in the 1990s. Before the German and Czech neon, Tichý originally created the circular Chicago Nature (after Nauman), 2014 and New York Nature (after Nauman), 2016, which respond to the local police transmissions. Unlike its predecessors, the Prague neon is the only one to work in both directions. It physically fills both the gallery space and the public space depending on the changing daylight. In the course of time, the intensity of the light impulses increases to such a degree that it becomes unbearable.

 

–––

The site-specific Installation No. 33 (2017) activates the space by a light projection. All the windows in the back part of the gallery are blacked out. The light of the projector searches the dark space and modulates it through the reflections of window panes and bars (mříž), observing the shapes of what is inside. Digital light is decomposed. Space, time and movement condition each other, thus creating singularity.

Tichý’s reflections on space and light contain connotations of the heritage of the Czech avant-garde in the person of Zdeněk Pešánek, who preceded his more famous contemporaries, such as László Moholy-Nagy and Man Ray, by his solitary and unique works.

 

The architectonic element of the window, both in its physical and abstract form, is present in all parts of the exhibition. The window becomes a means to express what is here and there, inside and outside; thanks to its function, it brings both light and time to the space.

 

The only piece of gallery lighting in the entire exhibition is the fluorescent lamp in the window of the office, which works as a postscript in this case. The video Cage (2002) complements the theme of the exhibition. It is a result of Tichý’s collaboration with a group of Ethiopian Jews living in Israel. Hung on the wall, three photographs made in December 1989 in East Berlin capture the moment when Tichý first crossed the border to the West.

 

 

–––

Jan Tichý (1974) was born in Prague. In the 1990s, he studied political science at the Hebrew University of Jerusalem and photography at the Musrara School of Art and Society, and later at Bezalel Academy of Art and Design in Tel Aviv, Israel. In 2007, he moved to Chicago and continued his studies at the School of the Art Institute of Chicago, where he currently works as assistant professor in the studios of photography, art and technology.

 

In the last year, Tichý held several solo exhibitions in the United States; at SBMA in Santa Barbara, Hyde Park Art Center in Chicago, Fridman Gallery in New York; and in Europe; at Galerie Kornfeld in Berlin and Kunsthalle Osnabrück, Germany. In the past years, he has exhibited his work at a number of institutions, such as the Museum of Contemporary Art, Chicago, CCA Tel Aviv, Tel Aviv Museum of Art and Wadsworth Atheneum Museum of Art.

 

His work is included in collections of institutions such as the Museum of Modern Art, New York; The Israel Museum, Jerusalem; Magasin 3 Stockholm Konsthall; MoBY – Museum of Contemporary Art, Bat Yam and Spertus Museum, Chicago.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2012 ©
Webdesign & SEO eStudio