5.9.2015
17.10.2015
Václav Kopecký, Jan Lesák, Jan Maštera

Mezi dokumentem a monumentem 

 

Fotografie se rozevírá mezi dvěma póly. Jako dokument se vřazuje do řádu významů - je vždy dokumentem něčeho. Ale můžeme ji chápat jako monument, který stojí před námi; bez vysvětlení a jednoznačného významu nás nechává dívat se a přemýšlet v nejistotě a snad i jistém údivu.

-

Václav Kopecký kombinuje zobrazující i abstraktní fotografii. Jeho dílo můžeme chápat jako záznam benátského maratónu, ale také jako obraz skrývající linie a plochy, podobně jako jeho svérázné fotogramy.

-

Jan Lesák reflektuje fotografii v kontextu internetu, který často pojímáme jako univerzální databázi obrazů, jako systém, kde je již všechno dokumentováno. Místo tradičního archivního přístupu ale autor hledá v hlubších strukturách a formách; vytváří monumentální abstrahované tvary a rozevírá samotný formát a rám fotografie i fotografovatelného.

-

Jan Maštera naráží na schopnost fotografie produkovat důvěryhodnost, systém a teorie. V tomto ohledu má na jedné straně konkrétní fotografie nedocenitelnou roli dokazovat a dokumentovat, ale na druhé straně v rámci souboru může pokrývat přímo nezobrazitelné, monumentální jevy, například stoupání hladiny oceánu, nebo systém terénních nerovností. Svůj výzkum provádí s pečlivostí, ale i nadsázkou a nechává vzniknout specifické mytologii.

-

Podle Foucaulta přešla historie jako věda od tradiční formy, kdy transformovala monumenty minulosti v dokumenty, k modernímu přístupu, kterým naopak převádí dokumenty v monumenty. Zatímco dříve bylo třeba dát archeologickým nálezům a mlčícím stopám minulosti hlas, nyní musíme množství pramenů třídit, interpretovat a vybírat modelové případy.

-

Archeologie se tak ve Foucaultově pojetí vrací jako metoda vrstvení dokumentů, které získávají historický, monumentální rozměr. Myslím, že právě tak můžeme chápat práci Václava Kopeckého, Jana Lesáka a Jana Maštery. Jakkoli jsou jejich díla formálně různorodá, všichni autoři se v rámci fotografie snaží systematicky vyznačit specifické vrstvy, hledat regularity a dokumenty. Estetická forma spočívá v budování povrchu, nebo chcete-li rozhraní; vzniká právě v tom momentu, kdy se jednotlivé dokumenty vřazují do vrstev. Fotografie se pohybuje od dokumentu k monumentu a zpět.

 

Václav Janoščík

kurátor výstavy

Between Document and Monument

 

Photography straddles two poles. As a document, it enters the realm of meaning; it is always a document of something. However, it can also be perceived as a monument standing in front of us; without an explanation and a definite meaning, it lets us look and ponder in uncertainty and perhaps in a certain amazement.

Václav Kopecký combines mimetic and abstract photography. His work can be seen as a record of the Venice Marathon as well as an image consisting of lines and surfaces, similarly to his original photograms.

Jan Lesák reflects on photography in the context of the internet which is often perceived as a universal database of images; as a system that has already documented everything. However, instead of applying a traditional archiving approach, the artist explores deeper structures and forms, creating monumental abstracted shapes while opening the very format and frame of the photograph and the photographable.

Jan Maštera alludes to the ability of photography to produce credibility, system and theories. In this respect, a concrete photography has an invaluable role in proving and documenting, while a series of photographs can capture monumental phenomena that are otherwise hard to capture, such as the rising of the sea level or an uneven terrain system. He conducts his research with care and irony, giving birth to a specific mythology.

According to Foucault, history as a science has abandoned its traditional form, which transformed monuments of the past into documents, adopting a modern approach, which turns documents into monuments. In the past, one had to give a voice to archeological findings and silent traces of the past; today, one has to classify a large number of sources, interpret them and select model cases.

According to Foucault, archeology has reappeared as a method of superimposing documents which are acquiring a historical, monumental dimension. I believe that is how the works by Václav Kopecký, Jan Lesák and Jan Maštera can be perceived. However formally different their work is, all of the artists try to systematically mark specific layers, look for regularities and documents within photography. The aesthetic form consists in building the surface; or, if you like, a boundary; at the very moment the individual documents are entering their layers. The photograph moves from document to monument and back.

 

Václav Janoščík

curator

2012 ©
Webdesign & SEO eStudio